C. Velký pátek. Doslov po pašijích

Skončil proces, vzor všech nespravedlivých soudních procesů, byla to justiční vražda, do které jsme zapleteni i my. Soudce byl bezcharakterním zbabělcem. Svědkové byli podstrčení lháři. Celé soudní řízení bylo výsměchem všemu právu. Obžalovaný se nesměl hájit. Jak promluvil, byl násilím umlčen. Vojáci si pak rozebrali to málo, co měl, ještě zaživa. Ježíšovi nepřátelé si mnuli ruce, že jej konečně umlčeli. Ježíšovi přátelé se krčí, schovávají, utíkají a naříkají se slovy: "A my jsme doufali, že to je ten, kdo zachrání náš lid."

Ježíšovi odpůrci však  netušili, že byli poraženi, dosáhli totiž opak toho, co chtěli – Ježíš se stal vítězem nad hříchem i smrtí. Ježíšovi přátelé ještě nechápou, že se jejich záchrana, vykoupení právě naplnila. Za nějaký čas pochopí smysl Kalvárie miliony lidí. Budou se radovat, že Ježíšovy řeči nebyly pouhá slova či obratné řečnické fráze. On za své evangelium, to, co hlásal, položil i život. Budou se radovat z Ježíšova vítězství, klanět jeho vznešenosti, vzdávat mu slávu a prosit, aby jim byl stále nablízku.

Dodnes se lidé pozastavují s úžasem před Kristovým křížem, o kříži rozjímají, mluví, kážou. Ale pouhá slova ještě člověka nečiní učedníkem Ježíše Ukřižovaného. Pán nám neřekl: "Denně mluvte o mém kříži!" - Pán nám přikázal: " Každý den vezmi svůj kříž a následuj mne." - Prakticky to znamená nést denní těžkosti s nadějí, v lásce a víře. Máme se postavit pod kříž Kristův, vedle Panny Marie, apoštola Jana a Maří Magdalény. Setrvejme pod křížem a prosme Božího Beránka za církev, za všechny nemocné a trpící, za celý svět.