C. Zelený čtvrtek. K obřadu umývání nohou na Zelený čtvrtek

Jan 13, 5   Pak Kristus nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.

 

Kristus, který je Pánem všeho stvoření a Mistrem pro své učedníky i pro nás, sestupuje, sklání se, odkládá svůj šat slávy a stává se otrokem. Stojí u dveří a slouží i nám jako otrocký sluha – myje nám nohy. To je smysl jeho celého života i utrpení, že se on, Mistr a Pán, sklání k našim ušpiněným chodidlům, k našemu pošpiněnému lidství a očišťuje nás s velkou láskou, jejíž žár nelze uhasit.

 

Kristus je nám příkladem v doprovázení, jak se má chovat autorita vůči těm, kteří jsou jí svěřeny, k podřízeným a co se od autority očekává. Sloužit je v křesťanské tradici jeden z prvků, který patří k doprovázení jiných. Vždyť již kdysi jistý papež o sobě řekl: Servus servorum Dei – Služebník služebníků Božích. Být autoritou po vzoru Krista a doprovázet jiné obsahuje tedy i prvek služby, mnohdy až otrocké, která je ovšem vykonávána s láskou.

 

Otrocká služba umývání nohou uschopňovala židy ke stolování. Mohli pak přistoupit ke stolu a tak vytvořit mezi sebou společenství. Vedeme-li jakékoliv společenství, skupinu lidí, jedním z cílů vedení je také vytvářet dobré vztahy ve společenství. A o těch dvou věcech, že doprovázení je z jisté části službou a že jedním z cílů doprovázení je vytvářet společenství, rozjímejme a přivádějme je ve skutek.