C.PST.5. Jan 8, 1-11. Ježíš a hříšnice

Navzdory nejisté textové tradici se nedá textu dnešního evangelia snadno odepřít jeho historicita. Proti popření historicity vypovídají představy a poměry, které zcela zapadají do doby Ježíšovy. Především je ale Ježíšovo chování tak nezaměnitelně originální, že se sotva může tvrdit, že příběh Ježíš – hříšnice je vymyšlený. Ztěží budeme hledat historické místo tohoto úryvku v době Ježíšově ve sporech židů o zákon, do kterých by chtěl opakovaně pisatel vtáhnout také Ježíše. Lépe se hodí domněnka, že Ježíš by měl být v konkrétním případě přiměn k jistému rozhodnutí, které by se nemělo shodovat s oficiální praxí zákona, a nebo by jeho rozhodnutí mělo stát v protikladu k mínění lidu, a tím aby pak byl dán podnět k tomu, aby byla Ježíšovi poškozena pověst, aby byl Ježíš zhanoben.

Žena, která byla přistižena při cizoložství, je pro Ježíšovy odpůrce jenom justičním „případem“ anebo podnětem pro disputaci mezi učenci. Pro Ježíše je však člověkem, který potřebuje vykoupení a spásu. Proto se Ježíš povznesl nad spory a obviňování svých protivníků a poukázal na kořen věci: všichni potřebují vykoupení a spásu. Ale toto všeobecné vyjádření není jádrem věci, nýbrž skutečností, že zde jeden hříšný člověk, jeden z mnoha, zakouší skrze Ježíše milosrdnou lásku Boží. Toto se děje v Ježíšově příběhu života neustále znovu a znovu. A zde leží vlastní kérygma, Boží zvěst a smysl celého vyprávění: hříšník se u Ježíše nesetkává s odsouzením, ale se slitováním.

Exegetické bádání potvrdilo, že se ve vyprávění dnešního evangelia nejedná v prvé řadě o cizoložnici, ani o otázku zákona, ani o předpisy církve vztahující se k pokání, ale jde zde především o Ježíšovo zjevení (hlásání, zvěstování). Společné setkání hříšnice a Ježíše znamená pro ženu záchranu před hrozícím odsouzením a ukamenováním ze strany lidí. Tato záchrana nastává tím, že všichni – jak cizoložnice, tak její žalobci, i lidi kolem – jsou povoláni před vyšší soudní instanci, před samého Boha. A před ním propadnou všichni hříšníci bez výjimky odsouzení. Sebeospravedlnění učitelů zákona a farizejů se tak v pravém světle ukáže jako spravedlnost pouze zdánlivá.

Tím, že žalobci a soudci této ženy, ztratí svoje soudní oprávnění, protože jsou též usvědčeni z hříšnosti, není žena ještě zcela zachráněna. Žena stojí se svojí vinou ještě před Božím soudem. Tento soud Boží se uskutečňuje v osobě Ježíše Krista. (Ježíš jasně odlišuje svůj soud od rozsudku učitelů zákona a farizejů.) Boží soud, který zvěstuje ženě Ježíš, je zproštění obžaloby, osvobození. Toto osvobození je spojeno s podmínkou, aby žena od nynějška více nehřešila.

Teprve tímto příslibem odpuštění, které dává Bůh, je žena opravdu zachráněna. Neboť kdo bude nyní moci proti ní vznést ještě nějakou obžalobu, když ji osvobodil sám Bůh?

Velkoryse je zde popsán soud Boží. Takový soud převyšuje veškerou zdánlivou spravedlnost člověka. Pro člověka to neznamená odsouzení a smrt, nýbrž odpuštění a život. Takový Boží soud nezatěžuje člověka jeho minulostí, nýbrž ho osvobozuje pro lepší budoucnost. Důležitou výpovědí je toto: takto chápaný Boží soud, který člověka zachraňuje a dává mu nové vyhlídky na budoucnost mohou dosáhnout v osobě Ježíše Krista všichni lidé.